Ráno nastupujeme do pojízdného mrazáku. Klimatizace je na maximum! Snad to vydržíme. Při pauze na jídlo se autobusáci zakecali a 4 linkové autobusy plné lidí na ně čekají. Ještě to bereme, ale když bus zastaví u mešity a vyzve muže muslimy, aby se šli pomodlit, tak už nevěřím vlastním očím. To podotýkám, že už máme zpoždění 1,5 hodiny. Holt modlení je důležité! Co naplat, jsme přeci v Asii :-) Do Kota Bharu dorážíme s notným zpožděním. Jdeme se ubytovat do hotelu RM Lodge (20 RM= double room).

Už nemáme příliš ringitů, tak je zde musíme před odjezdem na ostrovy vyměnit. Je tu jenom jedna směnárna a má špatný kurs. Ale co máme dělat. Jdeme se projít po městě. Lonely Planet nás nalákal na pravý malajský trh. Tak se jdeme podívat! Ale co nás čeká je vážně asi nejodpornější věc co jsem viděla! Je to 4 patrová hala, v přízemí prodávají ovoce se zeleninou a různý druhy masa. Je to nechutný. Maso oblézá asi milion much, prodávají tu pytlíky s nějakým jídlem a to je už nafouknuté a asi plesnivé. Ovšem ten smrad!! To je fakticky hustý! No nedá se to moc popsat, ale rozhodně je to můj nejhnusnější zážitek z Malajsie.Bleee! :-)

Hlavní důvod našeho dalšího dne co jsme chtěli strávit v Kota Bharu je koupě pravých, létajících, ručně malovaných draků. Jdeme pěšky směrem na P.C.B. Zde se mají draci prodávat. Je to pěkně daleko. Naštěstí zjišťujeme, že tu jezdí autobus. Necháváme se svést až k moři. P.C.B. je opravdu největší smradlavá díra u moře. Samože tu žádné draky neprodávají. Jenom ty dekorativní a ty jsou ošklivé. Koukáme do knihy kde ještě jidne bychom je mohli sehnat. Procházíme asi tak 8 lokací a s nadějí doufáme. Ovšem NIC jsme nekoupili. Jsme z toho pěkně rozladění.

Během chvilky se rozhdujeme, že jedeme pryč z KB a míříme na ostrovy. Jdeme do hotelu a domlouváme si dopravu. Raní loď v 9 hodin už nestihneme, ale na odpolední ve 2 to máme tak akorát. Rychle balíme a jedeme taxíkem do Kuala Kesut. Fast boat už tu čeká. Kupujeme zpáteční lístek za 60 RM a vyrážíme na cestu.

Vůbec nevíme kam pojedeme. Máme na vybrání Pulau Pernhetian Kecil či Besar. Rozhodujeme se, že vystoupíme na Kecilu. Později zjišťujeme, že na Besaru je také levné ubytování a není tam tolik lidí. Necháváme se vylodit na Kecilu - Long Beach a peťan jde hledat ubytování. Já sleduju místního orla mořského. Zjišťujeme,že už tu je druhý den moje ségra. To je ale překvapení :-). Levné charičky jsou plné a na drahé nemáme. Bereme tedy jednu z těch levnějších a to 50 RM na chatičku/den. Nekonec toho nelitujeme, jelikož máme i sprchu a záchod.

Všude na ostrově je nehorázné množství komárů. Naštěstí máme moskytí síť. Ti co jí nemají ti litují! :-)   Jdeme šnorchlovat na protější stranu ostrova - Coral Bay. Moře je přímo nádherné! Úžasné barvy korálů a všemožných rybiček a přitom je to kousek od plaže. Ségře je mezitím ukradnut foťák, tak pozor na cenosti. Chvilku ještě ležíme a opalujeme se. Moře je hodně letplé, je to drastické jít se ochladit do teplého moře. Odpolko už se stahujeme a jdeme na výborný šejk! Je sice za 6 RM, ale rozhodně stojí za to!

Velice potěšující na ostrově je fakt, že ceny tu jsou sice dražší, ale není to zas o tolik. No a jestli máte rádi ryby, tak doporučujeme zkusit zdejší výborné grilované ryby. Ráno je malajci chytí a večer je máte na talíři. Celé menu s přílohou, pomerančovým džusem a vlastním výběrem 3 kousků ryby a omáčky je za přijatelných 15 RM. Nejlepší ryby co jsem kdy jedla! Jelikož je pro nás pobyt na ostrově příliš drahý, rozhodujeme se jet pryč a směřovat již do národního parku Taman Negara. Musíme tedy zpět do Kota Bharu.

	Věrte, že je opravdu náročné dostat kokos z palmy dolů! :-)